Smůla, nebo také pryskyřice jehličnatých stromů, byla již od pradávna vyhledávanou surovinou se všestranným využitím, mimo jiné i v léčitelství. Používali ji například američtí Indiáni a obyvatelé Skandinávských zemí z ní vyráběli masti. Postupem času se však z podvědomí lidí pomalu, ale jistě začala vytrácet a dnes si na její „zázračné“ hojivé účinky vzpomene opravdu jen málokdo. Společnost je tak ve velké míře směrována k užívání standardizovaných chemických léčiv. Po celém světě však zůstává několik málo výrobců, kteří často v návaznosti na svou rodinnou tradici pokračují ve výrobě hojivých mastí z obsahem smůly. Stejně tak je to i u nás, navazujeme na tradiční rodinnou recepturu a v České republice jsme jediní, kdo tyto produkty vyrábí se schválením Státního zdravotního ústavu.

Smrková pryskyřice:                                                

•  napomáhá a urychluje léčbu zánětů,                                                                
• pomáhá při léčbě špatně se hojících a otevřených ran,
• ničí mykózu nehtů a pomáhá při zarůstání nehtů,
• zmírňuje nepříjemné projevy ekzemů a lupenky,
• pečuje o suchou pleť,
• zmírňuje opruzeniny a spáleniny.

  

Smrková pryskyřice má antibakteriální a antimykotické účinky, které jsou potvrzeny výzkumem finských lékařů a vědců pod vedením Dr. Arno Sipponena. Zabývali se především účinkem přírodní léčby tradičně připravovaných mastí ze smrkové pryskyřice k ošetření otevřených a špatně se hojících ran a vředů. V porovnání s klasickou léčbou (hydrogely) těchto problémů došli k závěru, že léčba smrkovou pryskyřicí je účinnější. Další výzkumy taktéž potvrzují, že smrková pryskyřice zabraňuje růstu plísní a může tak být používána na léčbu plísňových infekcí (např. nehtů). Vědci se také domnívají, že aktivní složky pryskyřice také napomáhají regeneraci poškozených buněk a tkání, čímž podporují i samotnou léčbu. Dr. Arno Sipponen nabízí produkty s obsahem pryskyřice zákazníkům ve Finsku https://repolar.com/

  

 

 

Odkazy:

1.  E. Eriksson, et al., Finnish Medical Journal, 1999, 54; 921–925
2. A. Sipponen, Journal of Wound Care, 2007, 16; 72–74
3. A. Sipponen, et al., British Journal of Dermatology, 2008, 158; 1055–1062
4. J.L. Rios, et al., Journal of Ethnopharmacology, 2005, 51; 80–84